Jarní focení v Hostivaři s pejsky

Focení v Hostivaři s Aduš a jejími čtyřnohými kamarády. Nejdůležitější je, abychom si to všichni užili. Nakonec to bylo prostě na pohodu! Byl už květen, dalo se tedy předpokládat, že teplota bude stoupat i ve stínu na příjemných 20″C. Vše kolem Coronaviru pomalu ale jistě utichalo. Nezbývalo tedy nic jiného než se ozvat všem těm trpělivcům, kteří se objednali na jarní focení v Hostivaři. Konec rouškám, jde se fotit. Jedna z prvních, komu jsem se ozval byla Aduš, která chtěla fotit pejsky.

Jelikož měla spoustu času na rozmyšlení, postupně do toho přibyla generační fotografie a nakonec dokonce i focení s tříměsíční neteří. Ta je mimochodem jasný adept na budoucí modelínu. Tak dobré to s ní bylo. Sraz v Hostivaři u Lídlu, který má po novu parkoviště placené, respektive je tam doba na nákup zdarma. Jelikož tam ale hojně parkují návštěvníci lesoparku, dal se tenhle krok ze strany supermarketu tak nějak čekat. Auto jsem píchnul k nedalekému Hostivaru – H1

Jak probíhalo focení v Hostivaři?

Vzal jsem s sebou obraz na generační fotku, batoh s nádobím, roušku pochopitelně na ucho, dopil red-bul, zamkl auto a vyrazil. Celá skupinka, která se přišla fotit, byla už u Lidlu přesně na čas a kompletní. A tak jsme vyrazili hledat nějaké hezké místo na focení, kde bychom si pohráli se psy a zároveň v klidu na roztažené dece vyfotili i tu nejmenší členku rodiny.

Po krátké procházce jsme zastavili na pampeliškové louce. Tady bych rád zdůraznil, že v těch pampeliškách se odehrála celá ta foto parádička. Babička, maminka, dcera, vnučka jeden pes, druhý, třetí . . . a tak stále dokola. Jedna emoce střídala druhou, třetí póza čtvrtou, všichni se nakonec uvolnili a focení jsme si užili. Po 2,5 hodinách s více než 1000 snímky na kartě jsme si řekli “tak zase někdy příště” opět na parkovišti u Lídlu a rozjeli se k domovům.

Aduš děkuju za prima odpoledne, focení bylo super a rád si to brzy zopakuji !